Inspirace je lehkonohá víla, která si tančí světem a není úplně snadné ji potkat. A už vůbec není snadné ji polapit, oštítkovat a napsat k ní návod. Ani já nechci dávat návod, jak tvořit fotky, ale takhle dodatečně cítím chuť podělit se o to, jak mi jedna taková fotka vznikla.

Klíčící semínka

Hlavní motiv fotky, který jsem chěl zobrazit je zahradnice. Zahradnice, která se stará o Zem (s velkým Z), sází stromy, kytky a pečuje s láskou o všechno rostoucí. Motiv je to dostatečně hezký i volný, aby v něm byl prostor k improvizaci. Pokud snad chcete slyšet v detailu, jak se k takovému motivu dostat je to jednoduché. Staňte se na chvíli strážným andělem. Nekecám - první záblesk hlavního motivu fotky mi proběhl hlavou v rámci jedné z technik, konkrétně léčení vnitřního dítěte. Když jsem právě v roli strážného anděla dával bezpodmínečnou lásku a podporu svojí ženě, byl to právě obrázek zahradnice, která podporuje všechno, co na zemi roste, který mi blikl v představách. Blikl, zapamatoval jsem si ho a pak zmizel do archivu.

Zdánlivě zapomenutému námětu daly další události úplně nový impuls a roztočily kola jeho realizace. Dřív než bych si byl pomyslel. Neuběhl ani měsíc od výše popsané okamžikové vize a Jana prošla sannyas rituálem, kde dostala nové jméno. Přesný postup nevím, ještě jsem tuhle proceduru neabsolvoval, ale podstata je v tom, že nové jméno vychází z toho, jak si podstatu osoby nacítí osvícená osoba. A nové jméno, které moje drahá dostala, se dá přeložit asi jako Milující zemská bohyně. Nebo asi devadesáti jinými způsoby - holt překlad ze sanskrtu do češtiny není tak jednoduchý. Ale tu podstatu s láskou k zemi vnímám jako esenci toho jména.

Když jsem nové jméno Ma Prem Vasudha slyšel poprvé, moc se mi nelíbilo. Asi jsem čekal něco takového zvonivého, skřivánčího. Ne takovou zemitost. Ale když jsem si našel překlad Vasudha - Země, najednou mi ožila předchozí viaze a jméno jsem přijal. Naprosto jasně. A asi v tomhle okamžiku mi ze stínů paměti vyskočil nápad a touha nafotit fotku, kde tahle kvalita bude hezky vyjádřená.

Sazenička

Po fázi inspirační přišla na řadu příprava. Nemůžu tady sdílet spousty hrubých náčrtů a skic, které by ilustrovaly postupný vývoj nápadu a jeho zhmotňování. Jednak jsem dost chaotik na to, abych je měl, druhak dost blbě maluju a moje nákresy většinu vzdušných nápadů dost shodí. A tak se spokojuju s vnitřním kinem - držím si svoje fotografické vize prostě v hlavě.

O tom, jak bude fotka vypadat v hlavní části jsem měl hned jasno - hlavní motivy budou Vasudha v jejích nových zemsky hnědých šatech, pustá hnědá planina a nějaká pestrá kytka, kterou bude do té pustiny sázet. Právě to, že postupně osazuje neúrodnou pustinu a dělá ji hezkou je ta hlavní myšlenka fotky

Poté, co jsem měl v hlavě vymašlenou základní scénu i příběh za ní, začal jsem se věnovat doladění scény a detailů. Hnědou pustinu jsem měl vyřešenou hned. Zoraných, zvláčených a zasetých polí bylo v půlce září kolem Kladna plno. Typ lokace a terén jsem měl jasně vytipovaný. Nechal jsem si trochu variabilitu - preferoval jsem možnost, fotit před nějakým svahem, kde by hlína a nebe byly jediné motivy. Jako variantu jsem měl i možnost, že by na horizontu byl nějaký strom. A tak jsem při cestách domů z Prahy vyjížděl z dálnice, kroužil po kraji a okukoval pole. Sledoval jsem i daleké horizonty, jestli se na nich práší za vláčejícím traktorem. Location scouting prováděný ve stylu doktora z vesničky střediskové.

Krok číslo dva byla skladba obrazu - póza a rekvizity. Póza sázející, bosé rozpustile silné bohyně byla to nejmenší. V tom jsem měl jasno. Zbývaly rekvizity. První na řadě i vizuálně jsou kytky, které bude sázet. Kandidát číslo jedna byla červenou gerberu s květináčem. Bohyně a jasně barevná květina - dva hlavní motivy fotky. Aby to nebylo tak pusté, zvažoval jsem nechat ve fotce kytek víc - už zasazených a připravených k sázení. Ale nakonec jsem usoudil, že tam bude ta hlavní kytka a nějaký balíček dalších květin připravených k sázení. Květináč musel být keramika - 97% květináčů je dnes plast, co vypadá jako terakota, ale ta tři procenta je terakota, co vypadá mnohem lépe. A takový jsem si vybral.

Poslední, co jsem si do fotky umanul je zahradní nářadí. Zahradníci přece pracují s nářadím. Nehrabou se v zemi holýma rukama. Bylo mi jasné, že plastové nářadí z Baumaxu by fakt do fotky nesedělo. Barevně i stylově jsem začal vidět měděné sázecí nářadí. Něco mi říkalo, že to přeci musí existovat. Takže jsem strávil nějaký čas na internetu hledáním měděného zahradního nářadí. Je ho hodně. Za hodně vysoké ceny. Nakonec jsem skončil objednáním sady drobného nářadí, které je poměděné, ale vypadá taky hezky. Usoudil jsem, že nehodlám fotku nijak odkazovat ke konkrétní historické epoše, tak jsem si mohl dovolit bezčasovou modernu. Proč? To nevím, ale prostě mi to tak přišlo.

No a pak už zbývalo domluvit jenom modelku, vysvětlit jí motiv a vyznění fotky (to už jsem udělal dřív) a termín (to bylo trochu flexibilní kvůli počasí a kupě práce.

V plném květu

Po příprava nastalo krátké klidné intermezzo čekání na den, kdy nebude pršet a budeme mít oba dva volno. A samozřejmě se stalo to, co se muselo stát. Červená gerbera na stole odkvetla. Nevydržela čekání na svůj výstup. Naštěstí jiná bohyně přivezla té mojí bohyni krásnou lilii v plném květu. Nebyl důvod ji nevzít do scény - tu novou kytku, samozřejmě.

Když kontrola pátečního počasí v pěti mobilních aplikacích i pohledem z okna slibovala lehce mračné odpoledne s občas probleskujícím slunkem, rozhodli jsme se, že jedeme fotit. Vypadalo to na naprostý ideál na focení, kdy nebude nutné chvátat.

Před odjezem jsem si prošel seznam všech rekvizit a naložil do auta květiny - hlavní hvězdu v květináči i květinový komparz v košíku. Přidal jsem dřevěnou bedýnku jako transport a případné doplnění scény. Kufr auta spolkl nářadí zahradnické a hlavně fotografické. Přidal jsem podložku na převlékání pro modelku. Samozřejmě i modelka se po chvíli přihnala se vší nutnou parádou a vyrazili jsme vpřed. Ujeli jsme asi tři metry a už jsem couval zase zpět, protože až při odjezdu jsem si všiml krásných červenajících se listů popínavky, která nám roste na plotě. Už nějakou dobu jsem ji chtěl z plotu strhnout, tak aspoň těch pár šlahounů poslouží jako dekorace.

Po chvilce pojíždění krajem jsme našli místo, které vyhovovalo. Pole bylo hezky uvláčené, suché, dalo se u něj zaparkovat, netáhly se přes něj dráty ani z horizontu netrčel dům. Terén a scény byly sice trochu jinak, než jsem si původně představoval - místo úplné pustiny a horizontu byly na jedné straně stromy a vzadu ubíhala zalesněná krajina. Ale co, takhle to do smyslu fotky taky zapadalo dobře.

Zatímco se Vasudha chystala do šatů, já si nanosil do pole kytky, košík, světlo, foťák, prostě asi tak třiapůl tuny vybavení. Pak jsem si udělal pár cvičných snímků kvůli kompozici, doladění aranžmá a světla. Po chvilce přišla modelka s opatrným upozorněním, že bychom měli s sebou hodit, protože se blíží déšť. A tak jsem se otočil na druhou stranu od scény a - vida - v protějším údolí tak půl kiláku od nás byla stěna deště. A blížila se k nám.

Tak jsme s sebou hodili - od první testovací fotky do začátku focení s modelkou mi celé nastavení scéna trvalo osm minut. Konec focení se udál za další dvě minuty, kdy jsme stihli nafotit dvě-tři plánované pózy. Pak dorazil déšť a začala evakuace věcí a lidí do auta. Elektronika (světla, foťák) první, modelka druhá, softbox a stojany a potom, už za dost hustého deště, květiny a další promokavé rekvizity. Úplně nakonec promokavý a promočený a naprosto šťastný fotograf. Vlastně úplně nakonec šly do auta moje boty - neřekli byste, jak rychle se povrch pole rozbahní. Odmítl jsem se v botách vzít do auta a radši jsem domů řídil naboso…

No, a to je skoro kompletní příběh toho, jak vznikla tahle fotka - samozřejmě jsem výsledek upravil a doladit v postprocesingu. K tomu není moc, co psát - barvy, detaily, dotónování. Ale protože inspirace je lehkonohá víla, nacpala se i sem. V původním konceptu fotografie déšť být neměl, ale když se tak hezky objevil na place, tak jsem v rámci photoshopování fotky dodal i trochu hustší lijavec - vždyť zasazené kytky potřebují zalít.

Málem bych zapomněl na tu fotku, o které celý tenhle příběh byl. Tady je.