Fotografování na spolkových akcích má vždycky speciální atmosféru. Hlavně je to pro vlastní radost a zábavu. Takže pár fotek z letošního masopustního průvodu pořádaného Spolkem Podprůhon.
Málokdy fotím černobíle. Už v dobách mého dětství jsem si kupoval jeden, dva barevné filmy a třetí záložní na dovolenou byl černobílý. Ekonomické důvody, víte - barevný stával v roce 1986 asi... hm asi tak jako dnes takže kilo. Jenom ten černobílý byl za 30 Kčs. Ale to odbíhám. Málokdy fotím černobíle, protože vidím svět jako místo plné barev. Někdy jsou barvy tlumené, někdy je jich jenom pár ale jsou dny a místa kdy to barvami jenom přechází.
Podzimní barvy mne nepřestanou fascinovat. Jednu chvilku svítí na modré obloze slunko, vše je jasně zelené a svěží, pak náhle stromy zahoří oranžovou září, ve které sluneční světlo vypadá jako oheň, aby o dva dny později vše kryla hustá mléčná mlha, která tomu dává nádech tajemna a nedozírného prost...
Inspirace je lehkonohá víla, která si tančí světem a není úplně snadné ji potkat. A už vůbec není snadné ji polapit, oštítkovat a napsat k ní návod. Ani já nechci dávat návod, jak tvořit fotky, ale takhle dodatečně cítím chuť podělit se o to, jak mi jedna taková fotka vznikla.
Jsem hrdým vlastníkem objektivu značky Canon. Je to opravdu kanón a mám ho rád. Prostě si fotograficky vyhovujeme. Já mám rád fotky ostré s hezky rozmazaným pozadím (machři tomu říkají bokeh, já rozmazané pozadí). No a on je umí přesně takové udělat. Naše námluvy byly zpočátku složité, nedal se jen...
Kdo zná film Čtyři svatby a jeden pohřeb, určitě si pamatuje úvodní scénu, kde Charles a Scarlett, tak trochu, zaspí a pak jedou na první ze čtyř svateb. Ano tu scénu s košatým dialogem, který v angličtině začíná na F a v české variaci o pár písmen dříve - tuším D. Tak ta je velmi vtipná. Přesně do doby, než se to stane přímo vám.
Tak jsem se zase letos sjel začátkem července do Lomnice na LSD. Lomnice je malé městečko přes dva kopce a jeden potok na sever od Tišnova. Byl jsem tu už potřetí, což je vzhledem k tomu, že tu nemám ani příbuzné, podnikání ani jiný geopolitický zájem docela výkon. Tedy, jak tak počítám, třetí návštěva za patnáct let zase takový výkon není.
Začaly letní prázdniny, děti jsou doma. I když stav, kdy děti nemají co dělat už trvá, s ohledem na uzavření klasifikace hnedle počátkem června, nějakou dobu, snažila se škola do minulého pátku alespoň zachovat zdání, že děti co dělat mají. A tohle zdání je teď bez náhrady pryč. Až do září, spíš října.