Málokdy fotím černobíle. Už v dobách mého dětství jsem si kupoval jeden, dva barevné filmy a třetí záložní na dovolenou byl černobílý. Ekonomické důvody, víte - barevný stával v roce 1986 asi... hm asi tak jako dnes takže kilo. Jenom ten černobílý byl za 30 Kčs. Ale to odbíhám. Málokdy fotím černobíle, protože vidím svět jako místo plné barev. Někdy jsou barvy tlumené, někdy je jich jenom pár ale jsou dny a místa kdy to barvami jenom přechází.

Zkušení borci tvrdí, že opravdový fotografové fotí černobíle. Tak ať nejsem opravdový fotograf. Já vidím svět kolem sebe barevně a nechci sebe ani svoje diváky o tu pestrost barev ochudit. V poslední době se učím s barvami pracovat i trochu nad rámec "jenom to vyfotit". Jo, jo svoje fotky tónuju tak, aby v nich vynikl nápad, emoce. Někdy to znamená fotku skoro kompletně přebarvit, jindy s jenom naladím na to, jak na mne místo při focení působilo a snažím se fotkou přinést ten okamžik k sobě.

Ale zrovna teď je venku doba, kdy je přebarvování zbytečné. A tak si užívám barvy podzimního listí, žluto-oranžovo-rudé stromy na svazích i hnědo-zelené kombinace v polích.